Modrá je dobrá

S dvoutýdenním zpožděním se vracím k destinaci, kterou jsem během prázdnin navštívil po Fraser Islandu a Sydney. Slibuji, že se vám vyplatí přečíst tento příspěvek až do konce.

Modré hory se nacházejí nedaleko od Sydney a jsou tvořeny především pískovcovými plošinami, které oddělují až 760 metrů hluboké strže. V pohoří se nalézá několik národních parků, které byly společně v roce 2000 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Jejich rozloha odpovídá jedné osmině rozlohy České republiky.

My jsme se s Terkou do Blue Mountains vydali vlakem ve čtvrtek prvního října. Sedadla umožňovala překlopit opěradlo z jedná strany sedáku na druhou. Díky tomu si můžete vybrat, jestli budete sedět po nebo proti směru jízdy, a taky je na vašem rozhodnutí, jestli chcete sedět s kamarády čtyři pohromadě nebo zda chcete být separatisti.

Když jsme dorazili do městečka Katoomba, už na nás čekali naši kamarádi z brisbaneské univerzity. Čtyři Američanky a jeden Angličan s námi také sdíleli jeden pokoj v hostelu Flying Fox. Každý z nich dostal české jméno. Z Kathryn se tak stala Kačenka, z Eugenie Blaženka, Leighann jsem překřtil na Lenku, Anu vyfasovala Aničku a Shravan byl titulován jako Standa.

V horách na nás podle předpovědi čekalo deštivé počasí, což se potvrdilo druhý den. Na ten jsme měli v plánu cestu k vodopádům Wentworth Falls. Nejdříve jsme se přiblížili vlakem a pak jsme se vydali po Charles Darwin Walk. Fotografická obsese Američanek a stavební práce na lávkách způsobily, že jsme asi dvoukilometrový úsek šli přes dvě hodiny.

Nakonec se nám ale šťasně podařilo dostat až k vrcholu vytouženého vodopádu. Odtud jsme se vydali na trasu, která nejdříve klesala po skalní stěně v podobě schodů vytesaných do kamene podél vodopádu, poté se vinula v polovině výšky stěny kaňonu, a nabízela tak úžasný výhled na jeho dno pokryté deštnými lesy, a pak se podél dalších menších vodopádů zase klikatila vzhůru.

Pocit obrovské síly přírody, který vyvolávají Wentworth Falls, byl umocněn přicházející bouřkou, jejíž hromy se začaly kaňonem rozléhat právě, když jsme sestoupili k úpatí vodopádu. Velká průtrž se nám naštěstí vyhnula a také jsme byli často kryti skalním převisem nad našimi hlavami. Na druhou stranu ale déšť také vytvořil spoustu dočasných vodopádů, ve kterých zurčela voda ze stometrové výšky na naše hlavy.

V sobotu se bohužel podstatně snížila i viditelnost, a tak jsme při túře po okraji útesů v oblasti Blackheath viděli především mlhu. S Terkou a Standou jsme se pak ještě vidali na další sestup po stovkách a stovkách schodů vytesaných do skály, které tentokrát byly mokré a tedy i drobet kluzké.

Naším cílem byl další vodopád, který si také můžete prohlédnout v galerii. Po cestě k němu jsme na jednom místě objevili stráň pokrytou tisíci a tisíci drobných masožravých rostlin.

V neděli ráno jsme měli v plánu skalní formaci Three Sisters, která se nachází přímo v Katoombě. Déšť a mlha nám ale opět nabídly jen pohled do bílé prázdnoty. Pak už jsme nasedli na vlak zpátky do Sydney.

V Modrých horách jsem měl možnost vidět ptáka, o kterém jsem se zmiňoval v souvislosti s národním parkem Lamington. Jde o opeřence, kterému australané říkají superb lyrebird a který napodobuje hlasy ostatních ptáků, které ve svém okolí slyší. A nejen je. Když jsem na začátku sliboval, že se vám vyplatí dočíst celý příspěvek, měl jsem na mysli následující video.