Klokanátky

Každý ví, že v Austrálii žijí klokani. Ne každý ví, že klokani se v Austrálii i jedí. Já sám jsem zatím měl možnost ochutnat klokaní párky (říká se jim tu kanga bangas) a můžu je jen doporučit. Ano, ano, dnes se pouštím na tenký led. Zemědělské využití klokanů je některými lidmi kritizováno. Podle mě to však jsou buďto pokrytci nebo nevzdělaní rádobyekologové.

Odhaduje se, že v Austrálii žije 35 až 50 milionů klokanů. Jejich chov pro zemědělské účely není povolen. Klokaní maso se tak získává lovem, který je omezen kvótami a povolen pouze pro některé druhy.

Konzumace klokaního má několik výhod. Za prvé, klokani svýma zadníma nohama nezpůsobují erozi půdy, jako to činí introdukované druhy zemědělských zvířat. Za druhé, klokani nespotřebují tolik v Austrálii nedostatkové vody jako krávy a ovce. Za třetí, klokani produkují mnohem méně methanu než krávy. Methan je jedním z hlavních skleníkových plynů. Konečně, klokaní maso je pro člověka zdravější než hovězí maso.

Australský průmysl klokaního masa musí ovšem bojovat s image roztomilého zvířátka, které klokan má. Vypsali proto soutěž o nový název klokaního masa, který by zaměřil pozornost lidí více na maso než na zvíře. Chtěli tak vytvořit podobnou dvojici jako jsou kráva – hovězí, prase – vepřové, nebo ovce – skopové. Nakonec vyhrál termín „australus“, který se ovšem doposud příliš nezažil.