Po strakách, které srážejí cyklisty z kola, a opeřenci, který zpívá jako motorová pila, si dnes vezmu na paškál další dva ptačí druhy, o jejichž existenci jsem před cestou do Austrálie neměl ani tušení.
Prvním je superb blue-wren, kterému budeme říkat pracovně střízlík, aby byl bližší našemu českému srdci. Určitě jste už někdy slyšeli příběhy o ptačích druzích, které tvoří páry na celý život (třeba labutě). Je to romantické, že? Dají se na to balit holky, že?
Je docela dobře možné, že na vyprávění o věrnosti modrých střízlíků, sbalil nějaký Australan - ornitolog nějakou Australanku – ornitoložku. Jenže co pak asi ti dva dělali, když se přišlo na to, že to s tím střízlíkem zas tak romantické není?
Ano, střízlíci tvoří páry, ve kterých žijí celý život. A také na první i druhý pohled vypadají jako úplné vzory věrnosti. Na třetí pohled (po tom, co se na jejich tělo připevní vysílačka a sleduje se jejich poloha) jsou to ale s prominutím coury.
Po tom, co se setmí, se totiž samičky nenápadně vytratí a letí až jeden kilometr daleko, aby si mohly vesele užívat s jinými samečky. Pak se asi hodinu před úsvitem vrátí. Pánové čtenáři by tady možná chtěli poukázat na to, že morální pohrdání si zaslouží samičky, ale nesmíme zapomenout, že sameček také celou noc nesedí na větívce sám a přijímá návštěvy.
Pro ornitlogy jako takovéto sociální uspořádání těžko vysvětlitelné. Genetické testy ukázaly, že tři čtvrtiny vylíhlých mláďat nejsou potomky samečka, který je vychovává.
Po ptákovi záletníkovi přichází pták válečník. Ten žije v tlupě až o dvaceti jedincích. Tlupa společně brání území a také vychovává mláďata. Vypiplat malého ptáčka až v dospělého jedince není u tohoto druhu vůbec jednoduché, protože jeho vývoj trvá velmi dlouho. K tomu, aby mládě přežilo zimu, musí mít tlupa alespoň sedm jedinců.
Velikost teritoria je zásadní pro přežití tlupy, a proto se ho snaží skupina rozšířit na úkor jiných. Dochází tak k bitvám, při kterých se ovšem stává něco netradičního. Už jsem řekl, že výchova mláděte trvá velmi dlouho (i několik let), a tak se ptáci uchylují k tomu, že unášejí cizí mláďata.
Mláďata se totiž do bitvy nezapojují a většinou jen stojí opodál a zírají na ten mumraj. V tom k nim přihopká pověřený pták ze strany nepřítele, který má v zobáku nějaké lákavé sousto. Mládě se nechá napálit a následuje únosce.
Tlupa takto získá nového bojovníka levněji, než kdyby si měla vychovávat vlastního potomka. S více vojáky se lépe brání a rozšiřuje hranice, a tak má vícečetná tlupa větší naději na přežití v drsném australském prostředí.
Je docela dobře možné, že na vyprávění o věrnosti modrých střízlíků, sbalil nějaký Australan - ornitolog nějakou Australanku – ornitoložku. Jenže co pak asi ti dva dělali, když se přišlo na to, že to s tím střízlíkem zas tak romantické není?Ano, střízlíci tvoří páry, ve kterých žijí celý život. A také na první i druhý pohled vypadají jako úplné vzory věrnosti. Na třetí pohled (po tom, co se na jejich tělo připevní vysílačka a sleduje se jejich poloha) jsou to ale s prominutím coury.
Po tom, co se setmí, se totiž samičky nenápadně vytratí a letí až jeden kilometr daleko, aby si mohly vesele užívat s jinými samečky. Pak se asi hodinu před úsvitem vrátí. Pánové čtenáři by tady možná chtěli poukázat na to, že morální pohrdání si zaslouží samičky, ale nesmíme zapomenout, že sameček také celou noc nesedí na větívce sám a přijímá návštěvy.Pro ornitlogy jako takovéto sociální uspořádání těžko vysvětlitelné. Genetické testy ukázaly, že tři čtvrtiny vylíhlých mláďat nejsou potomky samečka, který je vychovává.
Po ptákovi záletníkovi přichází pták válečník. Ten žije v tlupě až o dvaceti jedincích. Tlupa společně brání území a také vychovává mláďata. Vypiplat malého ptáčka až v dospělého jedince není u tohoto druhu vůbec jednoduché, protože jeho vývoj trvá velmi dlouho. K tomu, aby mládě přežilo zimu, musí mít tlupa alespoň sedm jedinců.
Velikost teritoria je zásadní pro přežití tlupy, a proto se ho snaží skupina rozšířit na úkor jiných. Dochází tak k bitvám, při kterých se ovšem stává něco netradičního. Už jsem řekl, že výchova mláděte trvá velmi dlouho (i několik let), a tak se ptáci uchylují k tomu, že unášejí cizí mláďata.Mláďata se totiž do bitvy nezapojují a většinou jen stojí opodál a zírají na ten mumraj. V tom k nim přihopká pověřený pták ze strany nepřítele, který má v zobáku nějaké lákavé sousto. Mládě se nechá napálit a následuje únosce.
Tlupa takto získá nového bojovníka levněji, než kdyby si měla vychovávat vlastního potomka. S více vojáky se lépe brání a rozšiřuje hranice, a tak má vícečetná tlupa větší naději na přežití v drsném australském prostředí.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat