Mišmaš

Pro začátek pár špatných zpráv. Pořád pokašlávám a mám rýmu (stejně jako v ČR - zajímalo by mě, kdy lékařská věda dospěje tak daleko, aby mi byla schopná poradit, co s tím). Přestalo mi fungovat levé sluchátko Koss, které používám ke svému iPodu. Přestalo mi fungovat pravé sluchátko. Nejde mi zapnout telefon, a když jsem měl možnost zkusit flashnout jeho paměť, tak mi to dvakrát naprosto zmrazilo systém na notebooku.
Tak a teď už hurá k tomu veselejšímu. V sobotu se konal turnaj v beachvolejbalu. Znalci plážové odbíjené by mi určitě oponovali, že to žádný plážový volejbal nebyl, když jsme hráli ve čtyřčlenných družstvech a v zásadě jsme mohli hrát míč rukama jakýmkoli způsobem, ale stejně jsme si to užili.
Zúčastnilo se asi patnáct týmů, které byly náhodně složeny z těch, kteří dorazili. Já dostal do týmu jednoho místního borce, kamarádku Češku Terezu a pak hlavní hvězdu našeho týmu, Američanku Viktorii, která byla už před začátkem prvního zápasu v deset dopoledne solidně nametená.
O tom, jak náročný turnaj to byl, svědčí třeba to, že jsme stihli odehrát celé čtyři jednosetové zápasy. Z nich jsme dva vyhráli a dva prohráli. Ale hlavní bylo se na ostrém sluníčku moc nespálit a nedopadnout jako Američanky. Fotky z turnaje najdete v galerii v pravém menu.
Ten samý den večer se ukázal jako opravdový sympaťák můj francouzský spolubydlící Pierre, který koupil lahev whisky a lahev místního rumu Bundaberg. Dali jsme si společně za cíl během večera umluvit Číňanku Ying, která s námi v domě bydlí, aby s námi vyrazila k sousedům na párty. To se podařilo a nakonec to byla právě Ying, která s náma nechtěla jít ještě domů.
A nesmím zapomenout ani na úterní večer, kdy jsem byl pozván na večerní barbecue do parku, který je od centra s jeho vysokými mrakodrapy oddělený jen řekou. Nabízí se tam proto v noci úchvatný pohled na osvětlené budovy a jejich odraz ve vodě řeky.
Celý zážitek byl umocněný i tím, že jsem si poprvé v Austrálii dal české pivo, a to hned Plzeň. Možná i ta mě inspirovala k tomu, abych se dvěma českým cestujícím studentům, kterým jsem byl právě tam představen a ze kterých přehnané sebevědomí a pragocentrismus přímo tryskaly, představil jako synek z Hodonína a ještě je popichoval, že nepoznají můj typický přízvuk.
Odkaz na fotky z Kangaroo Point najdete v galerii.