Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Dnes se opět vrátím ke svému vzdělávacímu snažení. Podíváme se nadruh ptáka, který vyvolává strach u chodců a cyklistů po celé Austrálii a přitom vypadá jako naše straka.
Svým vyprávěním mě pobavila jedna Australanka, když mi líčila, jak se bojí chodit do práce jednou konkrétní ulicí, protože ji tam dvakrát napadla australská straka a jednou jí při tom dokonce poranila ucho.

Australské straky jsou v zastavěných oblastech hojně rozšířeny. Nebezpečí od nich hrozí v období hnízdění, kdy malé procento samečků napadá chodce v okruhu asi 50 metrů a cyklisty až 100 metrů od hnízda.

Straky se takto samozřejmě snaží odehnat vetřelce od svých. Ptáci své chování většinou postupně zostřují. Nejdříve přelétnou poměrně daleko a varovně křičí. Druhý v pořadí je blízký přelet, při kterém straka velmi hlasitě cvakne zobákem a někdy si odnese i kousek vaší kůže třeba z ucha.
Méně častý je případ, kdy se pták jako kamikadze svou hrudí vrhne proti obličeji člověka. To se stává zejména cyklistům. Občas také může přistát na vaší hrudi a freneticky začít klovat do vašeho obličeje a očí.
Straky tak poměrně často způsobují menší rány na kůži. Mohou však velmi vážně poškodit lidský zrak. Srážka rychle jedoucího cyklisty s tímto ani ne půlkilovým opeřencem také může mít těžké následky.

Australané se snaží vyhnout útoku straky různými způsoby. Kreslí si například na klobouky a helmy oči. Straky totiž útočí tak, aby je nepřítel zpozoroval až na poslední chvíli. Pokud si myslí, že se na ně díváte pořád, nezaútočí.

Nově testovaným způsobem ochrany, který jsem na vlastní oči spatřil, jsou gumové tyčky přidělané na cyklistickou helmu tak, že cyklista vypadá jako dikobraz. Prý se zatím poměrně osvědčují.
Australské straky jsou chráněny zákonem, ale ty agresivní mohou být veřejnou mocí zlikvidovány nebo přemístěny.