Prach

Ve středu jsem se konečně rozhodl dojít se nechat ostříhat. Protože jsou ale australská kadeřnictví drahá, zašel jsem do školy pro kadeřníky, kde mě za přijatelnou cenu ostříhala japonská studentka. Připadal jsem si jako pokusný králík, když mi její vyučující kontroloval a opravoval sestřih, ale nakonec to dopadlo docela dobře.

Už když jsem šel do holičství, říkal jsem si, že je proti předchozím slunečným dnům nějak hodně zataženo a větrno. Když se ulicemi rozlil červený opar, tak jsem se začal divit, co se děje. Jak jsem se brzy dověděl, do Brisbane dorazila jedna z největších prašných bouří za poslední dobu.

Neobvykle silný vítr v jihovýchodní Austrálii ve spojení s dlouhým suchem způsobil, že se do povětří dostalo obrovské množství špíny, která nejdříve přišla do Sydney, aby o den později dorazila do Brisbane a začala se roztahovat po celém jihovýchodním Queenslandu.

Bouře, která údajně za hodinu na jihovýchodní Queensland chrlila 16 000 tun prachu, způsobila velká zdržení leteckých spojů a silně snížila viditelnost i pro pozemní dopracu. Prach je cítit všude, dokonce i zvláštně chutná. Po pár minutách venku mám chuť se osprchovat.

Nejvíc mě zaujalo to, že prach dává slunečnímu světlu barvu, jakou jinak můžeme vidět jen ve filmech. Takové zvláštně naoranžovělé strašidelné světlo jako ze sci-fi.

Více informací a obrázků v článcích novin Courier Mail nebo Brisbane Times.

Bunya Mountains

Tento víkend jsem opět využil k cestování. S Australankou Ammie jsme se vydali jejím autem do národního parku Bunya Mountains, který se nachází asi čtyři hodiny jízdy od Brisbane a je známý především jedním prastarým druhem stromu, který dal místním horám dokonce i jméno.

Cesta, jejíž první zastávka měla být ve městě Toowoomba, nezačala dobře. Malé Mini vyrobené v roce 1978 mělo díky mně a naloženému proviantu malou světlou výšku, a tak se nám hned po pár metrech podařilo poškodit zavěšení výfuku. Pomoc známého sice problém na chvíli vyřešila, ale jinak nás problémový výfuk provázel celý výlet.

Do Toowoomby jsme se dostali bez problémů. Naším cílem byla především proto, že se zde odehrával šedesátý ročník karnevalu květin. Zajímavé je, že ačkoli má Toowooomba přízvisko "město zahrad" (the garden city), trpí v poslední době vytrvalým suchem, a tak je v místních fontánách nebo umělém vodopádu možné vidět tekoucí vodu pouze při speciálních příležitostech, jako je právě karneval květin.

Bohužel jsme kvůli průtahům s výfukem nestihli průvod s alegorickými vozy, ale měli jsme možnost si je aspoň prohlédnout po průvodu, když se všechny shromáždily na jednu velkou louku. Víc než vozy se mi líbily místní parky s květinovou výzdobou připravenou speciálně pro letošní karneval. Květiny si můžete prohlédnout v galerii.

Z Toowoomby jsme vyrazili do národního parku a já měl po cestě možnost si chvíli vyzkoušet řízení na levé straně. Na vnitrozemských australských cestách, kde se střídá asfalt se štěrkem a křižovatku téměř nepotkáte, mi menší problémy dělalo jen řazení levou rukou.

Sunshine (jméno autíčka – asi pro jeho žlutou barvu) nás vyvezla prudkými stoupáními bez problému téměř až na místo určení. Deset kilometrů před kempem se však uvolnila střední část výfuku, který začal dřít o povrch vozovky. Protože jsme neměli k dispozici hever, problém jsme vyřešili provazem nataženým pod autem, který byl přivřený v zadních okýnkách a mírně výfuk nadzvedával. Fotky jsou k vidění v galerii.

Když jsme se šťastně dostali až do cíle, našli jsme útulný kemp pro stanování, který byl vybaven stoly s lavičkami, záchody, sprchami a typickým cihlovým zařízením pro dělání barbecue Sprchy si představte jako vaky, do kterých si člověk může nanosit kbelíkem vodu. Pokud chce mít sprchu teplou, musí si nejdřív udělat oheň pod bojlerem.

Bunya Mountains jsou součástí Velkého dělícího pohoří a jejich nadmořská výška je v průměru asi tisíc metrů. Jsou útočištěm mnoha rostlinných druhů, které byly rozšířeny po celé Austrálii ještě v dobách, kdy nebyla tak vyprahlá jako nyní. Jedná se především o prastaré jehličnany, které často mohou dorůstat až několika desítek metrů.

Pro Bunya Mountains je charakteristickým stromem Bunya Pine. Ta může dorůstat až padesáti metrů a přežívá už pouze na několika málo odlehlých místech v Queenslandu. Od prosince do března z těchto stromů padají šišky velké jako fotbalové míče, které mohou mít hmotnost až deset kilogramů. Není proto divu, že se v parku nachází cedule varující před pobytem pod těmito majestátnými velikány.

Semena nacházející se v těchto šiškách jsou jedlá, čehož si byli vědomi i původní obyvatelé. Před příchodem Evropanů se do Bunya Mountains v období dozrávání scházely kmeny z širokého okolí, aby hodovaly a slavily. Stromy byly mezi tyto kmeny rozděleny podle zvykových pravidel. Semena se jedla syrová nebo opražená.

Kromě majestátných stromů jsem v národním parku viděl i spoustu orchidejí, klokanů, ptáků a také dvě goany. Jedna z nich byla přinejmenším 130 cm dlouhá a nenechala se od vyhřívání na kmeni stromu odradit ani tím, že jsem se s ní vyfotografoval.

Večer před cestou domů nám austalský pár circa pětasedmdesátníků, který stanoval ve stejném kempu, zapůjčil hever, a tak jsem mohl výfuk provizorně přidělat. Potom nám ještě vyprávěli několik kempařských příhod, kterých asi měli v zásobě moc a moc, protože prý do důchodu odešli před 19 lety a od té doby pořád cestují.

Nemít prachy? Vadí!

Někteří z čtenářů tohoto blogu možná také uvažují o studijním pobytu v zahraničí. Protože z finančního hlediska není studium v cizině nenáročnou záležitostí, nabízím pár tipů na to, kde získat alespoň část potřebných prostředků.
V České republice existuje několik nadací a fondů, jejichž podpory je možné využít. Některé se zaměřují na podporu studia v zahraničí obecně, jiné jsou specializované jen na vztahy mezi Českem a nějakým dalším konkrétním státem. Dále podávám přehled několika z nich.
Prvním fondem, který zmíním, je OPEN SOCIETY FUND Praha společnosti Accenture. Ten podporuje studenty, kteří by se v budoucnu mohli stát jeho zaměstnanci. Jde tedy o obory ekonomické a technické. Webová adresa je www.osf.cz.
Další možností je Hlávkova nadace. Ta podporuje vynikající studenty. Její web je www.hlavkovanadace.cz. Je to nejstarší nadace v České republice a založil ji český mesenáš Josef Hlávka. Doporučuji si o něm přečíst alespoň článek na wikipedii. Je to velmi inspirující člověk.
O finanční příspěvek na zahraniční studium lze také žádat u Nadace Sophia, která sídlí v Brně a její webové stránky se nachází na www.nadacesophia.cz.
Další nadací, u které je možné zažádat je Nadace pro rozvoj vzdělání. Tato nadace začala s podporou studentských výjezdů až v roce 2008, ve kterém pomohla šesti studentům. Internetové stránky jsou www.nadaceprovzdelani.cz.
Nabízí se také možnost využít některé z nabídek nadace Rotary International. Rotariáni působí po celém světě a mají přes 1,2 milionů členů. Podpora výměnných programů pro mladé lidi patří mezi jednu z jejich mnoha aktivit. Stránky International Rotary jsou www.rotary.org.
Na webu Britské rady (British Council) je možné získat informace o stipendiích pro studium ve Velké Británii. Je tam k dispozici seznam stipendií nabízených jednotlivými univerzitami. Webové stránky jsou zde.
Ti, kdo by chtěli studovat v Německu, se mohou obrátit na Česko-německý fond budoucnosti, který podporuje projekty, které sbližují Čechy a Němce. Webové stránky fondu jsou www.fondbudoucnosti.cz.

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Dnes se opět vrátím ke svému vzdělávacímu snažení. Podíváme se nadruh ptáka, který vyvolává strach u chodců a cyklistů po celé Austrálii a přitom vypadá jako naše straka.
Svým vyprávěním mě pobavila jedna Australanka, když mi líčila, jak se bojí chodit do práce jednou konkrétní ulicí, protože ji tam dvakrát napadla australská straka a jednou jí při tom dokonce poranila ucho.

Australské straky jsou v zastavěných oblastech hojně rozšířeny. Nebezpečí od nich hrozí v období hnízdění, kdy malé procento samečků napadá chodce v okruhu asi 50 metrů a cyklisty až 100 metrů od hnízda.

Straky se takto samozřejmě snaží odehnat vetřelce od svých. Ptáci své chování většinou postupně zostřují. Nejdříve přelétnou poměrně daleko a varovně křičí. Druhý v pořadí je blízký přelet, při kterém straka velmi hlasitě cvakne zobákem a někdy si odnese i kousek vaší kůže třeba z ucha.
Méně častý je případ, kdy se pták jako kamikadze svou hrudí vrhne proti obličeji člověka. To se stává zejména cyklistům. Občas také může přistát na vaší hrudi a freneticky začít klovat do vašeho obličeje a očí.
Straky tak poměrně často způsobují menší rány na kůži. Mohou však velmi vážně poškodit lidský zrak. Srážka rychle jedoucího cyklisty s tímto ani ne půlkilovým opeřencem také může mít těžké následky.

Australané se snaží vyhnout útoku straky různými způsoby. Kreslí si například na klobouky a helmy oči. Straky totiž útočí tak, aby je nepřítel zpozoroval až na poslední chvíli. Pokud si myslí, že se na ně díváte pořád, nezaútočí.

Nově testovaným způsobem ochrany, který jsem na vlastní oči spatřil, jsou gumové tyčky přidělané na cyklistickou helmu tak, že cyklista vypadá jako dikobraz. Prý se zatím poměrně osvědčují.
Australské straky jsou chráněny zákonem, ale ty agresivní mohou být veřejnou mocí zlikvidovány nebo přemístěny.

Busy week

Minulý týden mi dal zabrat. V úterý česká večeře u kamarádky, ve čtvrtek nový Tarantinův film, v pátek další večeře, v sobotu ohňostroj a v neděli národní park. Zkrátka je to tady náročné.
Kamarádka Dana před pár dny měla narozeniny a konečně se našel den, kdy jsme měli všichni čas, abychom její narozeniny oslavili. S Michalem jsme jí dali k narozeninám pár věcí s australskými motivy. Mně se nejvíc líbil maňásek - klokan s boxerskými rukavicemi.
Dana pro nás přichystala královskou večeři. Nejdřív jsme baštili kuřecí řízky s bramborovým salátem, které jsme zapíjeli německým pivem. Potom jsme kroutili hlavou nad tím, jak naše babičky dokážou ručně vyšlehat smetanu. Po pár minutách neúspěšného snažení jsme polili jahody smetanou nenašlehanou. Bylo mi úplně líto, že už se do mě nevešel zbytek salátu. Ještě, že je to od Dany ke mně domů z kopce. Mohl jsem se tak rovnou kutálet.

Ve čtvrtek jsem šel za šest a půl dolaru na Hanebné pancharty. A byla to docela sranda, protože jsem šel s Němkou. Pro ty, co to náhodou neví, dodávám, že celý film je především o zabíjení a skalpování německých vojáků za druhé světové války. Zapředli jsme pak debatu na téma "Němec univerzální nepřítel pro filmy a počítačové hry". Samozřejmě zdaleka nejlepší je Brad Pitt mluvící italsky.
V pátek jsme se sešli u kamarádky, která se mnou chodí na beachvolejbal a v sedmi lidem jsme připravili večeři. Udělali jsme kuřecí kapsy s pistáciovou nádivkou. Americkoněmeckokorejskočeská společnost se pak přesunula na párty, kterou pořádala další kamarádka z beachvolejbalu.
Zahrál jsem si jednu z "pitivových" her, která je docela známá z amerických filmů pro mládež. Spočívá v házení pinpongového míčku na délku stolu do soupeřových kelímků naplněných pivem.
V sobotu se nad řekou v centru konal čtvrthodinový ohňostroj. Ulice byly doslova přeplněné k prasknutí a ohňostroj byl velkolepý. Docela jsem záviděl lidem na lodích, kde se evidentně konaly po ohňostroji párty.
V neděli ráno jsem se vydal na jednodenní výlet do národního parku Lamington, který se nachází asi dvě a půl hodiny jízdy automobilem na jih od Brisbane. Fotky z něj si můžete prohlédnout v galerii.
Nejdřív jsem se prošel po okruhu tvořeným zavěšenými lávkami mezi korunami stromů asi 15 metrů nad zemí. Na jednom ze stromů byly připevněny žebříky, a bylo tak možné vyšplhat ještě asi o dvacet metrů výše na plošinu ukotvenou mezi větvemi.
Pak jsem se vydal na stezku k vodopádu, který je vysoký osmdesát metrů a padá do údolí, které se široce otvírá do krajiny. Od vodopádu je tak krásný výhled na zvlněnou krajinu.
V národním parku Lamington žije druh ptáka, který napodobuje zvuky vydávané jinými ptačími druhy. Pokud však zaslechne lidské hlasy, stane se, že napodobuje lidskou řeč. Možná tak po mé návštěvě teď pár australských opeřenců mluví česky.

Sklepmistr / Dungeon Master

Dnes se vzděláme v oblasti internetového humoru. Tím, že budu mluvit o vtipu a vysvětlovat ho, ten vtip samozřejmě zabiju. To ale mě ale zase tolik netrápí.
určitě si pamatujete na kauzu Rakušana Josefa Fritzla, který ve sklepě svého domu držel několik let vlastní dceru, se kterou měl dokonce i několik dětí. Jeho manželka si přitom za dlouhé roky ničeho podezřelého nevšimla.
V angličtině zní názvy Rakouska a Austrálie docela podobně (Austria a Australia). Toho se rychle chytli tvůrci tzv. motivation posterů. To jsou takové zvláštní vtipy ve formě obrázku opatřeného nějakým krátkým textem.
(Omlouvám se všem /b/ a oldfagům, ale jak jinak to prostě vysvětlit někomu, kdo nemá vůbec páru, o čem je řeč?)

Kde sakra jste?

V pátek jsem musel odevzdávat první větší písemnou práci v tomto roce. Byla to práce na předmět, který se zabývá marketingem turistických destinací. Konkrétně šlo o situační analýzu turistického regionu města Bundaberg, které se nachází asi čtyři hodiny jízdy automobilem na sever od Brisbane.
Bundaberg je pro Čechy zajímavý asi především svými známými alkoholovými produkty a také tím, že se zde nachází nejlepší lokality pro pozorování čerstvě vylíhlých mořských želv, které se plazí po pláži do moře.
Na přednáškách z tohoto předmětu často dumám, jak je to s propagací cestovního ruchu v Česku. Jak vlastně vypadá reklamní kampaň, která k nám láká cizince.
Ta současná australská využívá postavy malého aboridžinijského chlapce z filmu Austrálie s Nicol Kidman a Hugh Jackmanem. Hoch radí lidem, aby řešili své problémy tím, že se vydají na "walkabout". To je rituál domorodých obyvatel, který spočívá v pouti buší a který byl podmínkou dosažení dospělosti.

Podle mě je zajímavější předchozí kampaň z roku 2006. Jejím hlanvím tahounem byl televizní spot, ve kterém australští aktéři říkají: "Už jsme vám natočili pivo," nebo "Rozsvítili jsme světla." Na konci spotu se pak dívka v bikinách zeptá: "Tak kde sakra jste?" (So where the bloody hell are you?)
Tato reklama vyvolala veliký rozruch v Británii, která je jedním z hlavních turistických trhů Austrálie. Britské orgány zakázaly vysílání této reklamy kvůli použití slova "bloody", což způsobilo ostrou slovní přestřelku mezi představiteli obou zemí. V Austrálii je s odstupem tato kampaň hodnocena značně negativně a investovaných 180 milionů australských dolarů je považováno za zbytečně vyhozené.

Mišmaš

Pro začátek pár špatných zpráv. Pořád pokašlávám a mám rýmu (stejně jako v ČR - zajímalo by mě, kdy lékařská věda dospěje tak daleko, aby mi byla schopná poradit, co s tím). Přestalo mi fungovat levé sluchátko Koss, které používám ke svému iPodu. Přestalo mi fungovat pravé sluchátko. Nejde mi zapnout telefon, a když jsem měl možnost zkusit flashnout jeho paměť, tak mi to dvakrát naprosto zmrazilo systém na notebooku.
Tak a teď už hurá k tomu veselejšímu. V sobotu se konal turnaj v beachvolejbalu. Znalci plážové odbíjené by mi určitě oponovali, že to žádný plážový volejbal nebyl, když jsme hráli ve čtyřčlenných družstvech a v zásadě jsme mohli hrát míč rukama jakýmkoli způsobem, ale stejně jsme si to užili.
Zúčastnilo se asi patnáct týmů, které byly náhodně složeny z těch, kteří dorazili. Já dostal do týmu jednoho místního borce, kamarádku Češku Terezu a pak hlavní hvězdu našeho týmu, Američanku Viktorii, která byla už před začátkem prvního zápasu v deset dopoledne solidně nametená.
O tom, jak náročný turnaj to byl, svědčí třeba to, že jsme stihli odehrát celé čtyři jednosetové zápasy. Z nich jsme dva vyhráli a dva prohráli. Ale hlavní bylo se na ostrém sluníčku moc nespálit a nedopadnout jako Američanky. Fotky z turnaje najdete v galerii v pravém menu.
Ten samý den večer se ukázal jako opravdový sympaťák můj francouzský spolubydlící Pierre, který koupil lahev whisky a lahev místního rumu Bundaberg. Dali jsme si společně za cíl během večera umluvit Číňanku Ying, která s námi v domě bydlí, aby s námi vyrazila k sousedům na párty. To se podařilo a nakonec to byla právě Ying, která s náma nechtěla jít ještě domů.
A nesmím zapomenout ani na úterní večer, kdy jsem byl pozván na večerní barbecue do parku, který je od centra s jeho vysokými mrakodrapy oddělený jen řekou. Nabízí se tam proto v noci úchvatný pohled na osvětlené budovy a jejich odraz ve vodě řeky.
Celý zážitek byl umocněný i tím, že jsem si poprvé v Austrálii dal české pivo, a to hned Plzeň. Možná i ta mě inspirovala k tomu, abych se dvěma českým cestujícím studentům, kterým jsem byl právě tam představen a ze kterých přehnané sebevědomí a pragocentrismus přímo tryskaly, představil jako synek z Hodonína a ještě je popichoval, že nepoznají můj typický přízvuk.
Odkaz na fotky z Kangaroo Point najdete v galerii.