KPZ jako pro Brüna

Na rozlučce Na Dražicích jsem dostal KPZ pro přežití v Austrálii. Možná si myslíte, že to znamená krabička poslední záchrany. Jenže to není žádná krabička, ale kufřík. A ještě ke všemu růžový.
Ještě než jsem odletěl do Austrálie, vybavení mého záchranného kufříku prořídlo. Může za to především moje pětiletá sestřenka, které jsem prostě nemohl odolat, když mě poprosila o nafukovací kruh s obrázkem Krtečka. Ten mě měl zachránit v případě, že by se letadlo zřítilo někam do vody. Podezřívám ji i z odcizení lízátka, které mi mělo zpříjemnit poslední minuty života. Kdo ví, co mi zabavila ještě.
Zajímavé je, že mi v kufříku nechala malý igelitový pytlík obsahující jemný bílý prášek. Je vidět, že je ještě malá a neví co je dobré. Nakonec se mnou ale pikopytlík stejně necestoval. Když jsem si v letadle přečetl, že v Brunei je za pašování drog možný i trest smrti, tak jsem byl docela rád.

Až k protinožcům se mnou ale docestovala například jedna krabička Viagry. Případné čtenářky bych rád uklidnil, že ji obvykle užívat nemusím. Ale na druhé straně planety člověk nikdy neví.
Ačkoli jsem nekuřák, v KPZ mám i jednu Startku. Tu si prý mám zapálit, až mě kousne had a bude mi zbývat už jen čas asi tak na tu jednu cigaretu.
Teprve při psaní tohohle článku jsem si uvědomil, že mám v mém růžovém zavazadélku i dvě hrací kostky. Přitom jsem po nich tady toužil už několikrát. A to sice vždycky, když jsem chtěl naučit protinožce českého Macháčka.
Když ale otevřu ošoupaný růžový kufřík, tak to nejcenější není cigareta ani pilulka, ale to, že si uvědomím, že nejlepší kamarádi jsou lidé, kteří vám dávají růžové kufříky, kteří vám schazují dorty na zem nebo kteří vás za tmy honí po pláži s oblečením, abyste nenastydli.