Písemka z bižule

Blíží se polovina semestru a to s sebou nese nepříjemně mnoho práce do školy. Navíc už jsem si tady také stačil najít spoustu nových kamarádů, a tak opravdu chvílemi nevím, co mám dělat dřív.
V tomto příspěvku se ovšem spoustě nových kamarádů věnovat nebudu (ale hned v dalším ano, slibuju). Ve čtvrtek mě čeká písemka z úvodní poloviny předmětu Australská suchozemská příroda (Australia's terrestrial environment), a připadám si teď proto tak trochu jako při učení na písemku z biologie na gymnáziu.
Zatím jsme se dozvěděli o tom, jak se vyvíjela australská fauna a flora, jak jsou místní ekosystémy ovlivněny klimatem a geologickými podmínkami, a také o ruzných vegetačních společenstvích, která jsou pro Austrálii typická.
Takhle obecně nastíněná témata znějí možná nudně, ale věřte mi, že australská příroda je vyjímečna. A přednášející to dokáží náležitě zdůraznit. Vezměte si napřiklad jen názvy některých přednášek: The Phoenix Continent nebo Land of the Never Never.
Australská příroda je také fascinující tím, že toho o ní lidé pořád dost nevědí. Jak jinak si můžeme vysvětlit třeba to, že až v roce 1997 byl 150 km od Sydney objeven nový druh stromu, který může dosrůstat až čtyřiceti metrů?
Jehličnan s názvem Wollemia (Wollemi pine) patří do rodu, který byl považován za dávno vyhynulý. K jeho objevení došlo v téměř nepřístupných roklích národního parku Wollemi a počet jedinců se pohybuje v řádů několika málo stovek. Z důvodu ochrany této žijící fosílie nebylo veřejnosti nikdy sděleno přesné místo, kde je možné divoce rostoucí stromy spatřit. Od roku 2006 je však možné si koupit semenáče tohoto vyjímečného stromu.

Tohle že je nůž?

Dnešní příspěvek bude opravdu kraťoučký. A bude o Krokodýlovi Dundee.
V roce 1986 s poměrně malým rozpočtem natočili v Austrálii film, který je možné označit za kultovní dokonce i u nás. Krokodýl Dundee se stal hitem hned po uvedení také v samotné Austrálii. Že se opravdu nejedná jen o popularitu zahraniční mi dokázalo to, že na přednášce práva nám byl představen případ Pacific Dunlop Ltd v Hogan [1989] FCA 185, ve kterém představitel hlavní role Micka Dundeeho, Paul Hogen, žaloval firmu vyrábějící kožené boty.
Firma Pacific Dunlop totiž přišla s televizní reklamou, ve které se prochází pár ulicí a přepadne je při tom zloděj s nožem. Dívka řekne: "Micku, dej mu svoji peněženku. Má kožené boty." Muž jí sebevědomě opáčí: "Tomuhle říkáš kožené boty? Tohle jsou kožené boty - Kožené boty Grosby, lehké a pohodlné," a vykopne zloději nůž z ruky.
Asi jste pochopili, že firma vyrábějící boty využila popularity filmu k tomu, aby propagovala svůj produkt. Činila tak ovšem nezákonně.
Bohužel se mi nikde nepodařilo dohledat samotnou reklamu, a tak se můžete podívat alespoň na originální scénu,, kterou reklama parodovala:

Bylo nebylo na jižní polokouli

Milé děti, dnes si povíme pohádku o tom, jak Evropané objevili něco, co jiní lidé objevili už moc a moc dávno. V tom totiž Evropané byli opravdu dobří. Tak se pohodlně usaďte a poslouchejte.
Za devatero riftovými zónami, devatero litosferickými deskami a devatero pevninskými šelfy byl jeden kontinent. A na tom kontinentu žili lidé. Nebyli to ledajací lidé. Měli černou pleť a jejich společnost byla především společností lovců sběračů. Protože přišli do této země už hodně dávno, asi před 50 000 lety, stihli se hodně rozrůznit. Tvořili asi 25O národů, z nichž každý měl svou vlastní řeč.
Jenže to se všechno mělo brzy změnit. K jejich zemi totiž připluli na velikých lodích další lidé. A nebyli to hloupí lidé, byli z Evropy. Protože nebyli hloupí, uměli latinsky a tak označovali kontinent na jižní polokouli jako jižní zemi neboli terra australis. Protože ale také tušili, že latina vyjde z módy, začali zemi později označovat jako Austrálie.
Prvními chytrými lidmi, kteří k Austrálii připluli, byli už na začátku sedmnáctého století Holanďané. Ještě chytřejší byli ale Angličané. Ti totiž po tom, co v roce 1770 James Cook objevil něco již tisíckrát objeveného, dostali skvělý nápad tvářit se, že Austrálie je zemí nikoho. V roce 1788 založili první kolonii jménem Nový Jižní Wales a do Austrálie začali vozit na celoživotní přímořské pobyty anglické vězně.
Původním obyvatelům Anglie se nelíbilo nejen to, že z jejich země se rázem stalo zařízení s pověstí pražského Pankráce, ale především to, že byli vytlačováni čím dál více ze své půdy. Za to, že se jí vzdát nechtěli, byli často chytrými Evropany masakrováni a přesídlováni.
Možná si, děti, říkáte, že chytří Angličané přece museli vidět, že v Austrálii žili lidé již před nimi, a nejednalo se proto o zemi nikoho. Nebojte se. Nakonec to došlo i chytrým Evropanům. Sice jim to trvalo asi dvě stě let, ale nakonec si to přece jen uvědomili a páni federální souci přiznali těm pár přeživším potomkům původních obyvatel právo na půdu, která byla od pradávna jejich. Také přiznali, že se opravdu o zemi nikoho nejednalo. Protože jsou ale páni soudci nejchytřejšími z chytrých lidí, používají latinu, i když už z módy opravdu vyšla. Nemluví tak o zemi nikoho ale o terra nulius.
Ptáte se, děti, jak by to dopadlo, kdyby to byli původní obyvatelé Austráli, kdo by první postavil lodě? Kdyby to byli oni, kdo by doplul na druhou stranu světa, přistál na Evropském břehu, vstyčil vlajku a řekl, že Evropa je zemí nikoho?
Kdyby vás náhodou zajímalo, co si myslí jeden chytrý pán o tom, proč Evropané dopluli do Austrálie a ne Australané do Evropy, podívejte se na dokument pod tímto textem. Ale to už je úplně jiná pohádka...

KPZ jako pro Brüna

Na rozlučce Na Dražicích jsem dostal KPZ pro přežití v Austrálii. Možná si myslíte, že to znamená krabička poslední záchrany. Jenže to není žádná krabička, ale kufřík. A ještě ke všemu růžový.
Ještě než jsem odletěl do Austrálie, vybavení mého záchranného kufříku prořídlo. Může za to především moje pětiletá sestřenka, které jsem prostě nemohl odolat, když mě poprosila o nafukovací kruh s obrázkem Krtečka. Ten mě měl zachránit v případě, že by se letadlo zřítilo někam do vody. Podezřívám ji i z odcizení lízátka, které mi mělo zpříjemnit poslední minuty života. Kdo ví, co mi zabavila ještě.
Zajímavé je, že mi v kufříku nechala malý igelitový pytlík obsahující jemný bílý prášek. Je vidět, že je ještě malá a neví co je dobré. Nakonec se mnou ale pikopytlík stejně necestoval. Když jsem si v letadle přečetl, že v Brunei je za pašování drog možný i trest smrti, tak jsem byl docela rád.

Až k protinožcům se mnou ale docestovala například jedna krabička Viagry. Případné čtenářky bych rád uklidnil, že ji obvykle užívat nemusím. Ale na druhé straně planety člověk nikdy neví.
Ačkoli jsem nekuřák, v KPZ mám i jednu Startku. Tu si prý mám zapálit, až mě kousne had a bude mi zbývat už jen čas asi tak na tu jednu cigaretu.
Teprve při psaní tohohle článku jsem si uvědomil, že mám v mém růžovém zavazadélku i dvě hrací kostky. Přitom jsem po nich tady toužil už několikrát. A to sice vždycky, když jsem chtěl naučit protinožce českého Macháčka.
Když ale otevřu ošoupaný růžový kufřík, tak to nejcenější není cigareta ani pilulka, ale to, že si uvědomím, že nejlepší kamarádi jsou lidé, kteří vám dávají růžové kufříky, kteří vám schazují dorty na zem nebo kteří vás za tmy honí po pláži s oblečením, abyste nenastydli.

Brisbane Forest Park

Dnešek jsem si konečně, po pár dnech strávených doma s rýmou a kašlem, pořádně užil. S předmětem Australia's Terrestrial Environment jsme se totiž vypravili na první z poznávacích výletů. Naším cílem byla rezervace na západě Brisbane nazývaná Brisbane Forest Park.
Ještě v autobuse jsme dostali tenké pracovní sešity, které jsme měli během celého dne vyplnit. Úplně mi to připomnělo exkurzi do ZOO ve Dvoře Králové, kde jsme s gymnáziem také něco podobného dělali. Narozdíl od východočeské ZOO byla naše výprava více zaměřená na vegetaci. A to především na rozdíly mezi deštným lesem a skleromorfními eukalyptovými lesy.
Pro Čecha může být zajímavé to, že hodně druhů eukalyptů se snaží "vyvolat" požár. Jejich kůra se například ve velkých kusech odlupuje od kmene a zůstává vyschlá ležet na zemi. K rozpoutání ohnivého pekla také přispívá olej v listech, který člověk z listů extrahuje a používá. Eukalypty jsou vůči ohni oproti jiným druhům flóry značně odolné a i z hodně ohořelého stromu mohou vyrazit zelené výhonky. Eukalyptu se proto někdy přezdívá "strom fénix".
Některé druhy dokonce čekají na žár ohně a až díky němu uvolňují semena. Lidská společnost považuje požáry za něco nežádoucího, protože často ohrožují životy a majetek. Dokážete si ale asi představit, co se stane, pokud lidé po dlouhou dobu brání vzniku požáru. Pod eukalypty se v podobě jejich vyschlé kůry hromadí tuny extrémně hořlavého paliva. A pak stačí jen málo a na světě je opravdová katastrofa. Tedy jak pro koho. Eukalypty by to asi nazvaly dar z nebes.
V rezervaci se nachází i malá stanice se zvířaty typickými pro oblast jihovýchodního Queenslandu. Kromě těch tradičně známých tu žije například ryba, jejíž plynový měchýř se přeměnil na plíce. K vidění je i jeden z mála ptakopysků držených v zajetí. Ptakopysk je roztomilé zvíře. Asi i proto, že pod vodou má zavřené oči, a tak se mu často stane, že do něčeho narazí.
Vpravo v sekci "galerie" se můžete podívat na pár fotek. Povedlo se mi nebýt ani na jedné z nich.

Straddie

Tento víkend jsem strávil na ostrově jménem Stradbroke Island kus na jih od Brisbane. Abych tam jel, mi navrhla kanadská kamarádka Vanessa, která bydlí v domě hned vedle mě, a která si společně se svými spolubydlícími pronajala na dvě noci velký dům na kopci v Point Lookout.
Celkem nás vyrazilo čtrnáct, z toho deset lidí jelo dvěma auty. Já patřil mezi zbývající čtyři ubožáky, kteří museli využít hromadné dopravy. To znamenalo se nejprve přiblížit k vlakovému nádraží autobusem, pak na vlak jít ještě kus pěšky, potom vlakem dojet do Clevelandu, kde nás další autobus odvezl k lodi, která nás dovezla na vytoužený ostrov do města Dunwich. Odtud ještě dojet autobusem do Point Lookout a byli jsme na místě.
Pátek naše čtvěřice strávila na Main Beach, protože ostatní měli dorazit až večer. Byl mezi námi i José z Chile, který měl s sebou svůj surf. Rajtoval na něm snad dvě hodiny a pak se pokusil naučit i nás ostatní alespoň základy toho, jak se se surfem dostat od břehu a jak chytit vlnu. Dostat se přes veliké vlny se surfem od břehu byl docela boj, ale nechat se vézt víc jak dvacet metrů vlnou (sice vleže, ale co?) bylo super.


Ostatní měli kvůli husté dopravě zpoždění, a tak jsme skončili s krabicovým vínem na Cylinder Beach. Ta byla osvícená úplňkem a vyslechla si českou i chilskou hymnu. Když nás potom ostatní vyzvedli, měli jsme už docela veselo.
Dům byl opravdu pěkný. Kdyby majitelka věděla, že místo šesti nahlášených lidí se nás tam vmáčklo čtrnáct, tak by ji asi přeskočilo. Byli jsme opravdu pěkná kosmopolitní společnost, protože mezi námi byli tři Češi, dva Francouzi, jeden Chilan, jeden Peruánec, dvě Australanky, dvě Kanaďanky, jeden Američan a dva Němci. Až do noci jsem hrál s ostatními poker Texas Hold'em, ve kterém jsem jako tradičně moc nezářil.
Druhý den byl velký vítr, takže byla Main Beach zavřená. Šel jsem se Pierrem podívat na útesy na severovýchodě ostrova, které se jmenují Point Lookout a jsou ideální pro pozorování oceánu, zejména migrujících velryb. Těch jsme také asi pět viděli. Pravděpodobně to byli keporkaci. Pierre říkal, že se tady vyskytuje jeden keporkak albín, o kterém se předpokládá, že to je jediná velryba na světě, která je celá bílá. Dostal jméno Migaloo a je v Austrálii hodně populární. Na jeho fotky se můžete podívat třeba tady: http://www.migaloowhale.org.
Z vyhlídky jsme taky spatřili několik delfínů a jednu mořskou želvu. Potom jsme se vydali za ostatními na Cylinder Beach.
Po večeři jsme hráli chvíli šarády a pak jsme si zahráli něco jako "Riskuj". V mezinárodním složení to byla opravdu docela sranda. Docela nás překvapilo, že odpověď na otázku "Která země je ohraničená Biskajským zálivem, Středozemním mořem, Atlantikem a Pyrenejemi?" byla podle hrací kartičky "australský". Holt asi australské vymývání mozků.
V neděli jsme se s Michalem rozhodli být aktivní a vydali jsme se na túru po ostrově. Nachodili jsme ten den asi 20 km a za zmínku z toho, co jsme viděli, stojí asi jenom Brown Lake. To a i další fotky si můžete prohlédnout v mém novém albu Picasa, které jsem si zřídil na radu mého bratra a na které se dostanete přes odkaz na pravé liště. Budu tam asi dávat víc fotek než na Facebook, protože nahrávání je snazší a zdá se, že i rychlejší.

Aussie, Aussie, Aussie

Dnešní přednáška práva mě inspirovala k velmi nudnému příspěvku. Bude to krátký ústavněprávní nebo státovědný exkurz do země jménem Austrálie, která byla založena 1.1.1901 (na radu Járy Cimrmana - viz hra Blaník).

Austrálie je federací. To znamená, že se skládá z dalších států, které mají poměrně silné slovo a které se mezi sebou mohou značně lišit. Států je celkem šest. K nim se ještě přiřazují dvě hlavní suchozemská teritoria, která se státům až na drobnosti podobají. Dále uvádím jejich přehled včetně hlavních měst:

STÁTY
New South Wales - Sydney,
Queensland - Brisbane,
South Australia - Adelaide,
Tasmania - Hobart,
Victoria - Melbourne,
Western Australia - Perth.
TERITORIA
Northern Territory - Darwin,
Australian Capital Territory - Canberra.

Státy i teritoria mají své vlastní vlády, parlamenty a soudy, které jsou v některých ohledech zcela nezávislé na federálních orgánech.
To, že je Austrálie konstitutivní monarchií, se projevuje tak, že hlavou státu je královna. Samozřejmě jde o Alžbětu II, která je na úrovni jednotlivých států zastupována guvernéry a na úrovni celé federace generálním guvernérem (Governor General). Ti jsou formálně hlavními představiteli exekutivy, ale v realitě jednají pouze se souhlasem ministerských předsedů, kteří jsou stejně jako u nás hlavou vlády, která byla zvolena parlamentem. V Austrálii existují dva tábory, které se přou o to, zda monearchii zachovat či ne. V referendu z roku 1999 zvítězili zastánci Koruny s 54,4%.
Australská vlajka je výsledkem soutěže, která byla vypsaná po vzniku federace. V levé horní čtvrtině se nachází britská vlajka, jako odkaz na historii Austrálie. Pod ní je sedmicípá hvězda. Šest cípů symbolizuje šest států, sedmý je za všechna teritoria.
I australský znak obsahuje sedmicípou hvězdu. Kromě ní se na znaku nachází ještě vlajky šesti států, které jsou na štítě, který z jedné strany drží klokan a z druhé emu. To jsou prý totiž zvířata, která nedokáží couvat. (Ještě by tam mohli mít mojí mamku.) (Ahoj mami!)