G'day, mate

Když už jsem měl v Brisbane kde bydlet, zbýval do akademických povinností ještě celý týden, který jsme se rozhodli strávit v severoqueenslandském Cairns. V Brisbane momentálně panuje krutá zima, což znamená kolem 24 stupňů přes den a v noci se teplota může dostat pod deset stupňů. Australané jsou ale líný národ (připadá mi, že jsou na to náležitě hrdí) a vůbec neřeší izolaci, a v noci tak člověku zvyklému na české vytopené pokoje může být opravdu neuvěřitelná zima. Těch několik málo zimních týdnů tady se doporučuje spát v ponožkách a v teplém pyžamu.
Cairns ale leží v tropech a tak je i v nejchladnějším období roku možné jít na pláž a koupat se v oceánu.
Hned ráno po příletu jsme ale zjistili, že přímo na pláží v městě se nevykoupeme, protože byla označená cedulemi varujícími před mořskými krokodýly. Koupání bylo možné pouze na plážích severně od centra. Jezdí tam autobusy městské hromadné dopravy a cesta trvá půl hodiny až padesát minut, podle toho, jak daleko se vydáte.
Austrálie je proslavená tím, že valná většina toho, co žije v mořích, se vás snaží zabít. V Cairns hrozí zejména požahání medúzou. Ty si naštěstí v tomhle roční období dávají pauzu. I tak se doporučuje plavat na malinkém úseku pláže, který je označen červeno-žlutými vlajkami a který je pod dohledem mladého Australana, který by vás případně měl z vody vytáhnout.
Cairns je ideálním místem pro podnikání výletů na Velký bariérový útes a do tropických deštných lesů v blízkosti. Rozhodli jsme pro nabídku společnosti On the Wallaby, se kterou jsme se vydali do oblasti Athertonské náhorní plošiny, kde se nachází zbytky pralesů, ve kterých žijí unikátní stromoví klokani a taky několik kasuárů. Od malička jsem se zajímal o přírodu a sledoval dokumenty o zvířatech včetně těch od Steva Irwina ( http://en.wikipedia.org/wiki/Steve_Irwin ). Proto jsem se na lesy a jejich obyvatele nesmírně těšil.
Měl jsem možnost vidět několik nádherných jezer a vodopádů. Zvířat jsme zase tolik neviděli, ale ukázal se ptakopysk a i dost plachý stromový klokan. Trochu mě vyděsil strom, který nám v džungli ukázali. Měl na kůře jemné nevinně vypadající chmýří. Když tohle chmýří přijde do kontaktu s kůží, tak prý působí nesnesitelnou bolest, která je dlouhodobá a člověk má chuť si useknout ruku. Od té chvíle jsem už radši na nic nesahal. Nezajímavé nebyly ani fíkovníky, které začnou růst v koruně jiného stromu a pak spouští kořeny dolů k zemi, aby nakonec jejich hostitele úplně zadusily.
Skoro mi vzal dech pohled na vopodády Milla Milla. To je prý místo, kde se natáčela reklama na nějakou značku šampónu (už si ji nepamatuju), ve které modelka pohodí svými vlasy tak, že z nich stříká voda, s vodopádem v pozadí. Chudák modelka. Já v té vodě strávil pár minut a málem jsem umrznul.
Výlet zahrnoval i projíždu na kolech a i trochu pádlování na kanoi na přehradě Tinaroo. Kdybyste někdy někdo do Cairns zavítal, tak můžu tenhle výlet jedině doporučit. Hlavně ti kluci, co nás prováděli, byli fakt nezapomenutelní. Brad při řízení minibusu rozjížděl mexické vlny. Matt zase bučel na krávy u silnice a počítal, kolik se jich na něj podívá.
Ze samotného Cairns stojí za zmínku asi jen Woolshed, což je klub, ve kterém se scházejí cestovatelé z celého světa. V Austrálii totiž narazíte na spoustu mladých lidí, kteří jen s krosnou na zádech cestují po tomhle nádherném kontinentu. Říká se jim tady backpackers.
Zpátky jsme se rozhodli cestovat vlakem, protože to při uplatnění studentské slevy vycházelo nejlevněji. Cesta do Cairns trvala 30 hodin. Protože jsme v rámci úsporných opatření cestovali nejlevněší třídou, dělali nám společnost především Aboridžinci. Ti nabírali formu permanentních kašlalů natahujících hlen, malých ubračených dětí a především stařenek, které vypadaly jako ta paní z traileru na horor Stáhni mě do pekel. Ty jsem tam viděl snad čtyři. (Marian říká Aboridžincůmm cikáni)