Operace kulový blesk

Brisbane je třetí největší město v Austrálii a žije v něm asi 1,8 milonu obyvatel. Je to zároveň také hlavní město státu Queensland, který má přízvisko "slunečný stát" (the sunshine state). Aby si ale člověk mohl slunečné počasí užít, musím mít nejdřív kde bydlet.
University of Queensland (dál jen UQ - čti "jů kjů") nabízí ubytování na koleji, ale to je pro našince drahé. Stejně jako spousta dalších studentů jsem se proto rozhodl hledat si pokoj na vlastní pěst. Hledat střechu nad hlavou na několik měsíců v městě, které vůbec neznáte a ve kterém je hromadná doprava založená na hurá systému, není opravdu nic snadného. Na mnoha autobusových zastávkách totiž vůbec nejsou jízdní řády. A když už máte náhodou štěstí a nacházíte se na zastávce ve chvíli, kdy se autobus blíží, nesmíte zapomenout mávnout na řidiče. Ten totiž jinak vůbec nezastaví a vesele si jede dál. Dá se ale říct, že nastoupení do autobusu není žádná výhra, protože se může lehce stát, že cílovou zastávku přejedete. Autobus totiž staví jen na znamení. Nemáte však žádnou informaci o tom, jaká zastávka je ta následující. Není proto snad zas tak zvláštní, že jsem se zúčastnil několika neplánovaných vyhlídkových autobusových zájezdů po městě.
Při cestě za prohlídkou jednoho z pokojů k pronájmu jsem narazil na skorokrajana. V autobuse jsem se řidiče zeptal: "Can I use this ticket? Is it still valid?" A on mi na to povídá: "A co česky? Mluvíš?" Ze zarostlého chlapa v šortkách se vyklubal Marian, který se před 12 lety odstěhoval ze Slovenska do Austrálie. Docela mě potěšilo, že jsem v Brisbane potkal člověka, který nejraději používá slova "zajebané, pojebané a dojebané". V angličtině asi není tak zběhlý a tak se omezuje pouze na "fucking". Malou rozmanitost ale rozhodně kompenzuje četností.
Marian má ale dobré srdce. Povozil nás stošedesátkou po městě a ještě se nám pokusil zařídit bydlení u jeho kamarádky. Ta nám v mírné opilosti ukázala její veliký dům. Byl ale bohužel moc daleko a ještě se v něm nacházely dvě nezkrotitelné děti, které maminku během rozhovoru s námi mlátily mečem. Marian nám tak aspon slíbil, že spolu někdy zajdeme do českého klubu v Brisbane, kde se každý pátek podávají tři česká jídla a scházejí se tam místní expatrioti (podle Mariana samí kokoti).
Nakonec jsme ubytování našli jen pět minut chůze od školy. Platíme 100 australských dolarů týdně, máme s Michalem pokoj s vlastí koupelnou a bydlíme v domě s pěti Číňany a jedním Francouzem.