Dostat se do Brisbane člověku zabere aspoň den a půl. Já jsem letěl s ČSA do Londýna a odtud potom s Royal Brunei do Bruneje a se stejnou společností pak do Brisbane. V Londýně je člověk za chvilku, ale let z Londýna do Bruneje trval s krátkým mezipřistáním v Dubaji 17 hodin a let z Bruneje do Brisbane dalších 7.
Nemám strach z letadel. A i kdybych ho měl, tak bych se s Royal Brunei asi nebál, protože před každým startem letadla probíhá modlitba k Alláhovi, kdy se vám na obrazovkách v sedadlech před vámi zobrazí text modlitby a z reproduktorů tu modlitbu předčítá namluvený hlas arabsky (asi).
K ukrácení nudy slouží již zmíněné displeje zabudované do sedadel, na kterých můžete hrát hry nebo si pustit film. Sám jsem si pustil film 17 again, abych zjistil, co je na tom Zacovi Afronovi tak úžasného...
Po příletu do Brisbane jsme s dvěma kamarády, kteří se mnou letěli z Prahy, zjisitili, že naše kufry v Brisbane nejsou a asi jen tak nebudou. Nahlásili jsme to službě, které jsme museli popsat, jak naše kufry vypadají a co je uvnitř nich, aby je mohli identifikovat, pokud by chyběl štítek nalepený na check-inu. Paní, která se mnou sepisovala protokol, se na mě dívala poněkud divně, když jsem jí řekl, že v mém velkém kufru se nachází ještě jeden malý růžový kufřík polepený nálepkami. Ten jsem dostal na rozlučce v Dražicích jako KPZ (krabičku/kufřík poslední záchrany) pro cestování po Austrálii a určitě se mu budu v některm z dalších příspěvků věnovat.
Zkušení cestovatelé asi vědí, že o kompenzaci za zpoždění zavazadel je nutné zažádat okamžitě na místě. Já to bohužel nevěděl, protože jsem zatím během mých cest světem podobnou situaci nezažil, a nezažádal jsem. Zkrátka vigilantibus iura.
Snad už jen dodám, že kufr přiletěl až za tři dny a měl na sobě z nějakého důvodu nálepku via Singapur. A ještě to, že mě člověk pověřený školou, aby mě vyzvedl na letišti, vyložil u jiného hostelu, než kde jsem měl bydlet.
Nemám strach z letadel. A i kdybych ho měl, tak bych se s Royal Brunei asi nebál, protože před každým startem letadla probíhá modlitba k Alláhovi, kdy se vám na obrazovkách v sedadlech před vámi zobrazí text modlitby a z reproduktorů tu modlitbu předčítá namluvený hlas arabsky (asi).
K ukrácení nudy slouží již zmíněné displeje zabudované do sedadel, na kterých můžete hrát hry nebo si pustit film. Sám jsem si pustil film 17 again, abych zjistil, co je na tom Zacovi Afronovi tak úžasného...
Po příletu do Brisbane jsme s dvěma kamarády, kteří se mnou letěli z Prahy, zjisitili, že naše kufry v Brisbane nejsou a asi jen tak nebudou. Nahlásili jsme to službě, které jsme museli popsat, jak naše kufry vypadají a co je uvnitř nich, aby je mohli identifikovat, pokud by chyběl štítek nalepený na check-inu. Paní, která se mnou sepisovala protokol, se na mě dívala poněkud divně, když jsem jí řekl, že v mém velkém kufru se nachází ještě jeden malý růžový kufřík polepený nálepkami. Ten jsem dostal na rozlučce v Dražicích jako KPZ (krabičku/kufřík poslední záchrany) pro cestování po Austrálii a určitě se mu budu v některm z dalších příspěvků věnovat.
Zkušení cestovatelé asi vědí, že o kompenzaci za zpoždění zavazadel je nutné zažádat okamžitě na místě. Já to bohužel nevěděl, protože jsem zatím během mých cest světem podobnou situaci nezažil, a nezažádal jsem. Zkrátka vigilantibus iura.
Snad už jen dodám, že kufr přiletěl až za tři dny a měl na sobě z nějakého důvodu nálepku via Singapur. A ještě to, že mě člověk pověřený školou, aby mě vyzvedl na letišti, vyložil u jiného hostelu, než kde jsem měl bydlet.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat