Né, pětku né, já jsem v tom nevinně...

Včera jsem si byl napsat první závěrečnou předmětovou zkoušku a nestačil jsem zírat. V Austrálii nejen trestají za podvádění, ale také mají spoustu opatření, která mají podvádění předejít. Zkoušky jsou písemné a neorganizuje je garant předmětu, ale samotná univerzita. Každý předmět má vypsán pouze jeden termín a jiné než zdravotní důvody absenci neomlouvají.

Ještě před vstupem do budovy jsem dostal náhodně zvolené číslo stolku, ke kterému jsem si měl sednout. Poté jsem si směl vzít pouze psací potřeby a předepsanou literaturu. Batoh se zbylými věcmi jsem musel nechat venku před místností.

Do zkouškové místnosti mě pustili až po prokázání se kartou studenta UQ. Peněženku a vypnutý mobil (prý mají detektory mobilů) jsem musel položit na zem pod svou židli. Podepsal jsem se na dva papíry, které na mě už čekaly. Dva z mnoha dohlížitelů mi zkontrolovali slovník a učebnici, které jsme měli povolené, zda v nic nemám nějaké poznámky navíc.

Mám tak trochu pocit, že za takovýchto podmínek by značná část studentů českých vysokých škol studium nedokončila. Ale tak by to také mělo být. Není divu, že v Česku zaměstnavatele příliš výsledky studia nezajímají, když se těch výsledků dosahuje jinak než vlastní pílí.

Ještě mě tu čekají dvě zkoušky. Příští čtvrtek dám Brisbane sbohem a vydám se na závěrečné dobrodružství v australských tropech, poušti, pobřeží a chladném ostrově.

Noosa

Na UQ přišel s koncem října i konec výuky. Po něm následoval týden určený k přípravě na závěrečné zkoušky, které jsou centrálně organizované a probíhají v pouhých dvou týdnech. Tento týden volna se dá samozřejmě využít i jinak. Například výletem k oceánu.

Do letoviska Noosa, které leží na Sunshine Coast, jsem cestoval s třemi Čechy, dvěma Němci a dvěma Rakušany. Brzké vstávání a čtyřhodinová cesta byly po Halloweenské noci utrpením, ale nakonec jsme šťastně dorazili.

Ubytováni jsme byli ve velikém apartmánu blízko u pláže, ovšem dost daleko od centra. Jak je to u australských pláží typické, dělíte se o ně jen s pár dalšími lidmi nebo delfíny. Tereza s sebou měla surf, který jsem si několikrát vypůjčil a zkoušel jsem pak zkrotit vodní živel.

Druhou noc jsme trávili v Noose už jen ve čtyřech. Do apartmánu jsme se rozhodli vrátit z centra pěšky po trase, která vede národním parkem. Stezka lemuje pobřeží a nabízí pohled na ukryté pláže a skály. Během cesty zapadlo slunce a tak jsme putovali buší a po pláži jen za svitu úpňku.